SDEU: Antimonopolní úřad nesmí prohledat mobil bez svolení soudu

Soudní dvůr EU v rozsudku C-258/23 až C-260/23 ze dne 16. července 2026 potvrdil, že firemní e-maily uložené na firemním systému jsou "komunikací" chráněnou článkem 7 Listiny základních práv EU bez ohledu na to, zda jde o pracovní, nebo soukromý obsah, případně i osobními údaji podle článku 8. Ochrana se uplatní bez ohledu na povahu obsahu dotčených e-mailů, tedy i pokud jde o čistě profesní obsah. Přesto soud rozhodl, že unijní právo nebrání tomu, aby soutěžní úřad tyto e-maily při místním šetření zabavil i bez předchozího soudního povolení. Klíčové je, aby vnitrostátní právo stanovilo jasný právní rámec pravomocí antimonopolního úřadu, dostatečné záruky proti svévoli a hlavně účinný následný soudní přezkum, včetně přezkumu přípustnosti takto získaných důkazů.

Důležitou otázkou pro soukromí fyzických osob (statutárů a zaměstnanců kontrolované organizace) je, zda úřad může přistupovat do zařízení, která nepatří firmě, ale konkrétnímu zaměstnanci. Typicky se jedná o soukromý mobilní telefon využívaný i k pracovním účelům. Tady soud navázal na starší rozsudek Landeck (C‑548/21, 2024) a stanovil přísnější pravidlo: přístup k datům na takovém osobním zařízení vyžaduje předchozí povolení soudu nebo jiného nezávislého orgánu, protože jde o zásah do zvlášť citlivé sféry soukromí. Soukromý telefon totiž může obsahovat i zvláštní kategorie údaje podle čl. 9 GDPR (zdravotní stav, náboženské či politické přesvědčení apod.). Pokud toto povolení chybí, musí úřad takové zařízení zapečetit a nesahat na jeho obsah, dokud nezávislý přezkum neproběhne.

Dopad tohoto rozsudku však jde i nad rámec soutěžního práva. Ochrana soukromí pochopitelně platí i při kontrole či výkonu dozoru ze strany dalších orgánů a úřadů. Otevřenou otázkou zůstává, zda tento přísnější režim platí i pro firemní zařízení, které zaměstnanec se souhlasem zaměstnavatele používá i pro soukromé účely.

‍