Plošný přístup ke zveřejňování osobních údajů naráží. Naposledy na Slovensku

Co slovenský Ústavní soud řešil?

Ochrana osobních údajů se často střetává s právními požadavky nebo praxí vyžadující, aby určité kategorie údajů, resp. údaje o široce definovaných skupinách osob, byly plošně sbírány, uchovávány či dokonce zveřejňovány.

Aktuální případ máme ze Slovenska. Slovenský Ústavní soud řešil novelu zákona o neziskových organizacích poskytujících všeobecně prospěšné služby. Podle této novely měly na Slovensku působící neziskové organizace zveřejňovat jména a příjmení dárců, pokud jejich dary v kalendářním roce přesáhly hranici 5.000 euro.

Cílem vlády prý bylo zvýšit transparentnost financování nevládních organizací a omezit možné vlivové tlaky a šedou ekonomiku.Vláda v řízení před Ústavním soudem argumentovala rovněž argumentovala tím, že veřejnost má právo vědět, kdo financuje aktivity NGOs. Uváděla rovněž, že přijatá úprava posiluje důvěru v občanskou společnost a snižuje možnost nelegálního financování (AML).

Ústavní soud ale novelu nálezem ze 17. prosince 2025, č.j. PL ÚS 11/2025-116 zrušil.

Proč? Plošné zveřejňování osobních údajů dárců, fyzických osob, podle Ústavního soudu ohrožovalo jejich právo na soukromí a na ochranu osobních údajů. Soud konstatoval, že povinnost plošně zveřejňovat identifikační údaje všech dárců byla nepřiměřená a nevyvážená. Ani veřejný zájem na transparentnosti nemůže automaticky převážit nad právem na ochranu osobních údajů.

Data retention a praxe v České republice

Nejedná se zdaleka o ojedinělý případ. Pro srovnání se můžeme podívat na českou úpravu tzv. data retention, čili uchovávání provozních a lokalizačních údajů klientů ze strany operátorů.

Podle českého zákona o elektronických komunikacích jsou operátoři povinni tato data uchovávat po dobu 6 měsíců u všech svých klientů plošně, bez jakékoliv rozlišení. A na vyžádání je předávat orgánům činným v trestním řízení. Ačkoliv Soudní dvůr EU opakovaně konstatoval, že takto nastavená úprava data retention je nepřiměřená a nadmíru zasahuje do práva na ochranu soukromí, česká úprava až donedávna obstála i v přezkumu ze strany českého Ústavního soudu. Až nedávný rozsudek Nejvyššího soudu, o kterém jsme psali zde, konstatoval, že takto nastavená pravidla jsou protiprávní. V konkrétní kauze nařídil Ministerstvu průmyslu a obchodu (MPO), aby se dotyčnému žalobci za protiprávní zásah do jeho práv omluvilo. Informace o tom, zda už MPO začalo pracovat na novele zákona o elektronických komunikacích, která by tento nedostatek odstranila, zatím nejsou dostupné.

Litva: Zveřejňování údajů veřejných funkcionářů a jejich partnerů bylo příliš

Podobné případy se ale odehrávají i jinde. Uveďme třeba několik let starý rozsudek Soudního dvora EU týkající se zveřejňování údajů veřejně činných osob dle litevské právní úpravy.

Podle litevského zákona byly veřejně činné osoby povinny zveřejňovat informace o svých osobních a majetkových poměrech. Tato povinnost zahrnovala poměrně široký okruh osob, které měly veřejně zpřístupnit informace o sobě a o svém manželovi/manželce, druhovi/družce nebo partnerovi/partnerce v tomto rozsahu:

• jméno, příjmení, osobní identifikační číslo, číslo sociálního pojištění, zaměstnavatel/é a funkce
• právnická osoba, jejímž je osoba povinná předložit prohlášení nebo její manžel/ka, druh/družka či partner/ka akcionářem nebo společníkem;
• samostatná výdělečná činnost
• členství v podnicích, organizacích, sdruženích nebo fondech a funkce v nich vykonávané, s výjimkou členství v politických stranách a odborech
• dary (jiné než od osob blízkých) přijaté během posledních dvanácti kalendářních měsíců, pokud jejich hodnota přesahuje 150 euro
• informace o transakcích uzavřených v posledních dvanácti kalendářních měsících a jiných probíhajících transakcích, pokud hodnota transakce přesahuje 3.000 euro
• osoby blízké nebo jiné osoby či údaje, které jsou osobě povinné předložit prohlášení známy a mohly by vést ke střetu zájmů.
  
  

Tato povinnost se podle dikce zákona týkala i pana O.T., ředitele litevské veřejnoprávní organizace zabývající se ochranou životního prostředí, která byla příjemcem veřejných prostředků. Pan O.T. ovšem informace v tomto rozsahu nezveřejnil a bránil se opět ochranou svého soukromí i práv dalších osob, které by měl v prohlášení zveřejnit.

Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 1. srpna 2022, ve věci C‑184/20, konstatoval, že takto široce pojatá povinnost je v rozporu s evropským právem na ochranu osobních údajů a ochranu soukromí fyzických osob. Na základě testu proporcionality označil danou úpravu za nepřiměřeně zasahující do práv dotčených osob.

Závěr

Uvedli jsme jen několik typických případů. Střetů zájmu na shromažďování či zveřejňování osobních údajů za legitimního účely a práva na ochranu soukromí dotčených osob. Vyplývá z nich, že plošná a nerozlišující shromažďování či zveřejňování dat, které není přiměřené a odůvodněné, by nemělo v soudním přezkumu obstát.

‍