Jak se uplatní GDPR na „hlídací psy demokracie“?

Spolek Šalamoun se dlouhodobě zapojuje do veřejné diskuse, často na kontroverzní témata. Při tom občas naráží na hranice práva. Nejvyšší správní soud (NSS) nedávno řešil jeho spor s Úřadem pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) o to, zda je přípustné na sociální síti umístit nedostatečně anonymizovaný trestní příkaz proti fyzické osobě.

Proč Šalamoun trestní příkaz zveřejnil?

Předmětem sporu byla publikace částečně upraveného trestního příkazu proti paní Z.P. na profilu spolku Šalamoun na sociální síti Facebook (nyní Meta).

Spolek Šalamoun argumentoval tím, že jeho cílem byla osvěta veřejnosti o „odpudivém chování“ dané osoby, které spočívalo ve zveřejňování komentářů, které byly trestním soudem kvalifikovány jako křivé obvinění. Dotčená osoba se bránila stížností k ÚOOÚ.

Úřad jednání spolku Šalamoun posoudil jako porušení obecného nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR) spočívající ve zpracování osobních údajů bez dostatečného právního důvodu, za což mu udělil pokutu ve výši 10.000Kč. Šalamoun s pokutou nesouhlasil a po vyčerpání dalších opravných prostředků se s kasační stížností obrátil na Nejvyšší správní soud.

Není anonymizace jako anonymizace

Spolek Šalamoun na prvním místě argumentoval tím, že daný trestní příkaz anonymizoval. Dokument podle jeho názoru neobsahoval osobní údaje, jeho zveřejnění proto nebylo zpracováním osobních dat v režimu GDPR.

Jaké údaje spolek Šalamoun zveřejnil?

Upravený trestní příkaz obsahoval jméno a příjmení stěžovatelky, místo jejího narození, město trvalého bydliště a název profilu na Facebooku, na němž bylo umístěno několik fotografií stěžovatelky. NSS jednoznačně potvrdil výklad ÚOOÚ, že se o osobní údaje jedná, protože na základě uvedených informací lze danou osobu jednoduše a přímo identifikovat. Soud i s odkazem na judikaturu Soudního dvora EU ve věci Patrik Breyer a IAB Europe zopakoval, že pojem osobní údaje je nutno vykládat široce a zpracovatelské aktivity, například zveřejnění některých informací, je nutno hodnotit v kontextu celé situace.

Spolek Šalamoun se bránil mj. tím, že fotografie stěžovatelky na svém profilu nezveřejnil. Soud konstatoval, že spolek tím, že na fotografie odkázal a doplnil je dalšími informacemi o dané osobě (jméno apříjmení, město bydliště atd.) v souhrnu zpracovával osobní údaje v režimu GDPR.

Přiměřenost činnosti hlídací psa a ochrana soukromí

Spolek Šalamoun dále argumentoval, že ÚOOÚ nedostatečně zohlednil jeho postavení tzv. hlídacího psa demokracie a že rozhodnutí o pokutě je nepřiměřené.

NSS k tomu v rozsudku č.j. 6 As 200/2024 uvedl, že ÚOOÚ skutečně v původním rozhodnutí tento aspekt dostatečně nezohlednil, resp. vypořádání se s tímto postavením pokutovaného subjektu v rozhodnutí nedokumentoval. Městský soud v Praze však v původním zrušovacím rozsudku toto postavení spolku Šalamoun výslovně přiznal a dozorový úřad jej v dalším rozhodování posoudil. Této opakované námitce tak NSS nevyhověl.

A co vyhodnocení proporcionality (přiměřenosti) zásahu do soukromí paní Z.P. a veřejného zájmu na informování o trestné činnosti?

Dozorový úřad se jak v prvostupňovém rozhodnutí, tak v rozhodnutí předsedy o rozkladu, touto otázkou zabýval. Dospěl k závěru, který potvrdil i Městský soud v Praze, že pro informování veřejnosti o možných trestněprávních důsledcích jednání, jehož se dle trestního příkazu dopustila paní Z. P., nebylo nezbytné zveřejnit její osobní údajena sociální síti.

Stěžovatel se však s touto argumentací ÚOOÚ nevypořádal, resp. svoji námitku, že ÚOOÚ test proporcionality provedl špatně, nezdůvodnil. Nejvyšší správní soud proto výklad ÚOOÚ také potvrdil. Výslovně se ztotožnil se závěrem ÚOOÚ, že zájem veřejnosti na informování o trestném činu určité osoby by převážil v případě, že by trestná činnost poškozovala společnost natolik, že by bylo nezbytné právě na konkrétní osobu upozornit, např. pro její postavení spjaté s trestnou činností. To však v projednávaném případě splněno nebylo. 

Je každý uživatel sociální sítě veřejně činnou osobou? Ne!

Dalším z nosných argumentů spolku Šalamoun bylo, že paní Z.P. se tím, že veřejně publikovala komentáře na sociální síti, sama zapojila do veřejné diskuse. Proto, dle názoru spolku Šalamoun, ztratila právo na ochranu soukromí a právo na informační sebeurčení.

Ani tuto námitku NSS neakceptoval. Naopak, podpořil závěr ÚOOÚ, že veřejně činné osoby jsou sice obecně nuceny snášet vyšší míru veřejného zájmu i kritiky, ale že o své základní práva na ochranu soukromí jako celek nikdy nepřicházejí. Takovou variantu (absolutní výluku ze základního lidského práva) ostatně legislativa ani nezná, resp. nepřipouští.

NSS dále uvedl, že v projednávaném případě paní Z. P. není veřejně činnou osobou, „… neboť publikování komentáře v diskusi na síti FB ještě neznamená vstup do veřejného prostoru, který by snesl srovnání např. se vstupem do politiky či showbyznysu… Do posuzování přiměřenosti zpracování osobních údajů Z. P. stěžovatelem tak aspekt veřejně činné osoby, která je povinna snášet větší zásahy do svých osobnostních práv (včetně práva na ochranu osobních údajů), vůbec nevstupuje.“

‍