Zpět na hlavní stranu

Senát přijal usnesení k GDPR

Senát vyzval vládu ke zmírnění dopadů GDPR

 

Na své schůzi dne 15.2.2018 Senát vyzval vládu, aby urychlila přípravy na GDPR a zároveň v chystaném návrhu Adaptačního zákona ochránila úřady i firmy před  vysokými pokutami.

 

Podle senátorů by mělo urychleně dojít ke zprovoznění informačního portálu k GDPR. Senátoři také vyjádřili nespokojenost s dosavadním průběhem přípravy na GDPR.

Níže přinášíme přepis celé senátní diskuze.

Problematika GDPR – ochrana osobních údajů

Prosím pana senátora Zbyňka Linharta, aby se ujal role navrhovatele tohoto bodu a prosím pana senátora, aby přišel k pultíku a má slovo jako navrhovatel a jako úvodní slovo, protože je to návrh bodu, prosím. A zároveň tady vítám, samozřejmě při projednávání tohoto, ministra vnitra Metnara.

Senátor Zbyněk Linhart:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Dovolte mi, abych řekl úvodní informaci k problematice nařízení EU o ochraně osobních údajů známé pod zkratkou GDPR – General Data Protection Regulation, obecné nařízení o ochraně údajů. 27. dubna 2016 bylo přijato Evropským parlamentem a Radou EU nařízení č. 2016/679 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů. Toto nařízení vstupuje v platnost 25. května 2018 ve všech členských zemích. Má být jednotným souborem pravidel pro ochranu osobních údajů, pro všechny společnosti působící v EU bez ohledu na to, kde sídlí. Tato pojatá silnější pravidla by měla být tedy stejná v celé EU a teoreticky by měla znamenat jednak pro lidi větší kontrolu nad svými osobními údaji a jednak podniky by měly mít prospěch z rovných podmínek. Nařízení předpokládá, že jednotlivé členské země přijmou prováděcí zákony, ve kterých se upřesní konkrétní podmínky na národní úrovni. Do doby jejich přijetí ovšem platí nařízení, resp. bude platit od 25. května plně nařízení včetně všech důležitých opatření a také včetně sankcí. Tyto sankce jsou extrémní, mohou být až 20 milionů euro, resp. až 4 % celosvětového ročního obratu. Mnohé povinnosti jdou upravit právě národní legislativou, jako např. právě tyto sankce. Jiné jsou závazné, např. zřízení tolik diskutované osoby, tzv. pověřence. Toto nařízení se týká velkých nadnárodních podnikatelských subjektů, to na jedné straně, na druhé straně i nejmenšího podnikatele. Týká se také v zásadě veřejných institucí, státních úřadů, samosprávních subjektů, škol, zdravotnických, sociálních zařízení atd. Čili ten dopad je velmi velký a rozsáhlý. Některé země již příslušné zákony mají přijaty, myslím, že je to hlavně Německo, Rakousko, většina zemí ještě národní předpisy přijaty nemají. Mezi nimi je bohužel ČR.

Zákon nebyl v minulém volebním období předložen ani do sněmovny, natož do Senátu, čili nebyl projednán a schválen. Bohužel i v tomto období je tomu podobně. Zatím zákon není předložen. Pan ministr nám řekne asi aktuální situaci, myslím, že včera byla legislativní rada vlády a půjde tento zákon do vlády a následně do Poslanecké sněmovny. To, co je zřejmé, že do 25. května se tento prováděcí zákon nestihne projednat. A zbývají přitom tři měsíce a devět dní.

Protože v průběhu loňského roku jsme začali být svědky toho, jak státní úřady, velmi často za asistence podnikatelských subjektů, realizuje takzvaná školení, kde systémem vystrašit, vyfakturovat účastníky zastrašovali a zdůrazňovali, jak je potřeba si rychle nechat zpracovat analýzy a další dokumenty. Pod tíhou toho mnohé organizace, obce, jejich příspěvkové organizace zadaly zpracování analýz, za které zaplatily mnoho desítek, někdy i stovek tisíc korun za takzvané právě analýzy. Jednotlivá ministerstva vydávala obsáhlé metodiky, což vyvolalo mnohdy ještě větší obavy po jejich přečtení.

Např. Ministerstvo školství, mládeže, tělovýchovy před nedávnem, asi před měsícem, vydalo metodiku pro ředitele základních škol, a ta metodika má víc jak 90 stránek, a při té administrativě, co mají ředitelé škol, je to opravdu další a do jisté míry zase hodně obecná složitá informace. Tento na jednu stranu opožděný, na druhou stranu do značné míry aktivistický přístup státu se ukázal i na jednání našeho výboru 1. listopadu 2017, kam jsme přizvali i zástupce Ministerstva vnitra a zástupce dalších resortů – Ministerstva školství, mládeže, tělovýchovy, Ministerstva práce a sociálních věcí, zdravotnictví, Ministerstva průmyslu a obchodu, Úřadu pro ochranu osobních údajů.

Po téměř tříhodinovém jednání jsme přijali usnesení, ve kterém jsme konstatovali, že současný stav příprav na budoucí naplnění nařízení Evropského parlamentu a Rady EU o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a volném pohybu těchto údajů je nedostatečný. A doporučili jsme vládě, aby se stavem příprav a naplnění intenzivněji zabývala. A to zejména z hlediska koordinace, urychlené adaptace nařízení do českého právního řádu a z hlediska včasného personálního, finančního a organizačního zajištění. Podruhé jsme tuto problematiku projednávali na našem výboru před zhruba dvěma týdny, na konci ledna, a požádali jsme o zařazení tohoto důležitého bodu na jednání pléna Senátu, což tímto činíme.

Posun v případě ze strany státu je totiž i nadále relativně vlažný a slíbené aktivity bohužel nadále nejsou k dispozici. Na příklad slíbené vzorové analýzy pro obce od té nejmenší až po největší, vzorové analýzy pro kraje atd. stále nejsou k dispozici. Věříme, že budou v nejbližší době. Věříme proto, že i dnešní jednání přispěje k vyjasnění některých aspektů této problematiky a k žádoucímu posunu. Rádi bychom také, aby předkladatel tohoto návrhu zákona – v tomto případě ministr vnitra – vnímal a reflektoval naše požadavky, připomínky, tak, jak tady zazní asi v průběhu debaty. Především asi směřující k omezení těch sankcí, minimálně alespoň k veřejným institucím nebo orgánům státní moci, tak, jak tomu je v Rakousku. A konkrétně se k tomu dostaneme následně po vystoupení pana ministra, respektive po proběhlé diskuzi, kdy vám byl v tuto chvíli předložen návrh na usnesení a případně ho doupravíme podle toho, jak ta diskuze bude probíhat a tak, aby toto usnesení reflektovalo předběžnou vůli Senátu v této problematice.

Děkuji vám za pozornost prozatím.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, také vám zatím děkuji, pane senátore, a prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. A musíme nejprve určit zpravodaje. A ptám se, kdo chce býti zpravodajem této materie? Zeptám se pana předsedy. Pan předseda, my jsme to tady konzultovali, že by byl zároveň nejenom navrhovatelem tohoto bodu, ale i zpravodajem. A pokud to odsouhlasí Senát, tak si myslím, že to je dle našeho řádu, protože Senát se může rozhodnout, jak bude potřebovat. Takže je tady návrh na to, aby zpravodajem této materie byl pan senátor Zbyněk Linhart. Ptám se, jestli máte nějaký jiný návrh, nebo nějaké jiné řešení? Nikoho takového nevidím, takže vidím, že akceptujete můj návrh, takže já bych o tomto návrhu dal hlasovat. Já si vás sezvu.

V sále je přítomno 62 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 32. A já zahajuji hlasování o tom, že zpravodajem tohoto tisku bude pan senátor Zbyněk Linhart. Kdo je pro tento návrh, zvedne ruku, zmáčkne tlačítko ANO. Nejde? Tak se omlouvám, tady mně to běží, ale tak to zastavíme. Já to nechám dojet…

Tak to bylo hlasování, které nefungovalo, takže já to zkusím ještě jednou. Takže ještě jednou zahajuji hlasování, už by nám to mělo běžet.

Kdo je pro, zvedne ruku, zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku, zmáčkne tlačítko NE.

Takže pořadové číslo hlasování 9, registrováno 64, kvorum 33. Pro 50, tento návrh byl schválen.

A já otevírám rozpravu a předpokládám, že chce v rozpravě jako první vystoupit pan ministr vnitra Lubomír Metnar. A má slovo. Prosím, pane ministře.

Ministr vnitra ČR Lubomír Metnar:  Tak dobrý den, děkuji vám, pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři.

Dovolte mi, abych se stručně vyjádřil k problematice obecného nařízení o ochraně osobních údajů, zvaném GDPR. Jaké změny toto nařízení přináší? Na úvod musím zdůraznit, že GDPR, které vstoupí v účinnost 25. května letošního roku, nepředstavuje revoluční změnu. Pokud dosavadní správci osobních údajů při své činnosti dodržují téměř 20 let platný zákon o ochraně osobních údajů, pak v zásadě naplňují povinnosti vyplývající z GDPR. Ministerstvo vnitra proto neustále opakuje, že není důvod investovat do leckdy předražených nabízených služeb některými soukromými subjekty.

V jakém stavu je příprava nové legislativy? Jak všichni možná víte, nařízení je přímo účinné na celém území Evropské unie. Mimochodem, byla to právě Evropská komise, která již v roce 2012 zveřejnila dopady navrhovaného nařízení. Ministerstvo vnitra je odpovědné za adaptační právní předpis. Ve spolupráci s Úřadem na ochranu osobních údajů jsme proto zpracovali návrh zákona o zpracování osobních údajů a dále návrh změnového zákona, které byly v lednu tohoto roku předloženy k projednání vládě, a které právě dnes projednává Legislativní rada vlády.

Tento zákon upraví výjimky, které GDPR umožňuje členským státům aplikovat s tím, že my tyto výjimky v maximální míře využijeme. Obecné nařízení se dotkne všech subjektů zpracovávajících osobní údaje, a to napříč odvětvími. Jde tedy o předpis, který má nadresortní povahu. Ministerstvo vnitra plní koordinační a konzultační úlohu a není v jeho možnostech zpracovat podrobná metodická doporučení pro typově velmi rozdílné spektrum správců zpracovávajících osobní údaje.

Tady bych uvedl, tak jak je nemocnice, ambulantní ústavy, sociální ústavy, školy, malí, velcí podnikatelé, muzea, dopravní podniky a celá řada dalších subjektů. Ostatně i Evropská komise v lednovém sdělení jasně řekla, že vůdčí úlohu v informační kampani má mít Úřad na ochranu osobních údajů ve spolupráci se sektorovými ministerstvy. Co jsme již udělali? Ministerstvo vnitra metodickou činnost ve své působnosti zaměřuje a zaměřilo především na obce a kraje. Zahájili jsme rozsáhlou informační kampaň. Jako první jsme vydali metodiku k pověřenci, aby obce věděly, jak z hlediska organizačního tuto povinnost zajistit. Sestavili jsme metodiky k ochraně osobních údajů ve spisových službách. Pro nejmenší obce jsme zveřejnili kontrolní seznamy, takzvané checklisty, které obsahují zjednodušený přehled kroků, jak má obec zajistit soulad s GDPR. Podpořili jsme pilotní projekty Svazu průmyslu a dopravy České republiky ve vývoji vzdělávací pomůcky, poté takzvané chatboty, automatického robota, se kterým je možné komunikovat o obsahu nařízení. Spustili jsme vlastní speciální webové stránky. Publikujeme rozhovory a články v odborných periodikách pro komunální sféru, kde vyvracíme mýty o GDPR.

Aktivně ještě přinášíme a vysvětlujeme danou problematiku na desítkách akcí pro územní partnery s vlastní prezentací k GDPR, objíždíme celou republiku a účastníme se krajských setkání Svazu měst a obcí. Co připravujeme nadále? V únoru zveřejníme vzorové systémové analýzy, které už jsme obdrželi, a teď ladíme poslední detaily. Budou to analýzy pro obce a pro kraje, které na konkrétních příkladech ukážou, jak zajistit soulad s GDPR a nabídnout katalog nejčastějších pochybení a doporučení k nápravě. Na březen bychom rádi ve spolupráci s Úřadem na ochranu osobních údajů a resorty připravili takzvané videostopy.

I ti, kdo se nechtějí zabývat papíry, budou mít možnost se dozvědět o dopadech GDPR a dostanou informaci, na koho se s případnými otázkami obrátit. Zásadně také řešíme odpovědi na nejčastější dotazy. V dubnu spustíme bezplatný eLearning, kde chce na konkrétních modelových situacích typu fungování obecní knihovny zástupcům obcí ukázat, co se změní a jak dodržet povinnosti GDPR. Na duben také chystáme ve spolupráci s krajskými úřady vlastní semináře k GDPR ve všech krajích, zakončených v květnu velkou konferencí.

V dalším legislativním procesu usilujeme také o zmírnění sankcí. Hledáme legislativně čistou cestu k omezení výše pokut, zejména pro malé obce a jimi zřizované příspěvkové organizace. Dovolím si zde zdůraznit, že pokuty i podle judikátu Ústavního soudu musí být vždy přiměřené s tím, že dolní sazba pokuty přitom zcela jistě bude nulová. Chci vás ujistit, jak Ministerstvo vnitra, tak celá vláda bere tuto otázku přípravy na účinnost GDPR velmi vážně.

Já, jestli ještě dovolíte, já vám řeknu pár svých takových osobních postřehů. Před dvěma měsíci jsem měl zrovna problematiku osobních údajů na starosti v privátní sféře. Zažíval jsem to na vlastní kůži, ty desítky, možná stovky nabídek od soukromých subjektů, které do společnosti přicházejí. Ale už v tu danou dobu jsem věděl a našel jsem si to na stránkách, takže nějakou pomoc zvenku, zvenčí jsme samozřejmě odmítali, protože jsme měli aspoň základní povědomost.

Po nástupu na Ministerstvo vnitra samozřejmě hned od počátku se touto problematikou úzce zabývám a nechal jsem si ji pravidelně dokladovat. A zjistil jsem, jaký je vývoj. Samozřejmě že tlak veřejnosti se neustále stupňuje, takže nemůžeme zůstat v těch opatřeních, která jsme přijali. Proto jsem se vám tady snažil naznačit i ta opatření, tak, abychom informovanost, tu osvětu tady, implementace tohoto nařízení ještě zintenzivnily.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Jsme stále v rozpravě k tomuto bodu. Písemnou přihlášku do rozpravy předložil pan senátor Miloš Vystrčil a má přednostní právo. Prosím, pane senátore.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Já bych se chtěl na úvod omluvit možná za náš výbor pro územní rozvoj a veřejnou správu, že jsme navrhli zařazení tohoto bodu na jednání Senátu. Berte to prosím jako nějaký takový akt zoufalství, protože se v podstatě přes naše urgence a přes věci, které jsme vykonali v rámci našeho výboru, dle mého názoru pořád neděje to, co by se mělo dít. A tím nechci nijak zpochybňovat pana ministra a jeho práci. A ani bych tady dneska nechtěl mluvit, takže bych chtěl za každou cenu někoho kritizovat. Spíše se pokusím popsat tu situaci tak, jak já ji vidím po těch hodinách konzultací s různými lidmi, kteří podléhají tomu obecnému nařízení o ochraně osobních údajů. A i po hodinách konzultací například i s těmi, co ten návrh zákona o zpracování osobních údajů, který my ještě nemáme k dispozici v té definitivní podobě, protože dneska je na Legislativní radě vlády psali.

První věc, na kterou chci upozornit, je, že to nařízení bylo přijato. Obecné nařízení o ochraně osobních údajů bylo přijato v dubnu roku 2016. Nyní je únor 2018, to znamená, Evropská unie měla dva roky na to, abychom implementovali, respektive v tomto případě adaptovali to nařízení. A pan ministr nám představuje jako vítězství, že dneska ten návrh toho prováděcího zákona je v Legislativní radě vlády. To je naprosté selhání exekutivy, moci výkonné, která byť na to měla dva roky, tak nějak zapomněla zřejmě, že budou volby, a nyní na poslední chvíli připravuje prováděcí zákon.

A teď ještě k jednomu velkému omylu, respektive mýtu, který s tím souvisí. Prosím vás, ten prováděcí zákon, který je dneska připravený, já o něm ještě budu mluvit a budu říkat, co obsahuje, není pouze o adaptaci obecného nařízení o ochraně osobních údajů. On, kromě toho, že má adaptovat to obecné nařízení, tak má dělat další věci. A vy se to dočtete v té důvodové zprávě. On také by měl zapracovávat a implementovat evropskou směrnici, která má číslo 2016/680. To znamená, zároveň ten zákon je transpozicí této směrnice. To znamená, to je další věc, která už není vůbec jasná. A směrnice, jak všichni víme, není přímo aplikovatelná. Dále ten zákon by měl upravit to, jak bude fungovat Úřad pro ochranu osobních údajů. To rovněž není dáno tím nařízením, ale rovněž je to podmínkou pro to, aby to nařízení vůbec mohlo být aplikováno.

To znamená, jsou tady další věci, které ten zákon má zohlednit a řekněme zpřístupnit těm, co jsou osobami povinnými. A my ten zákon dneska nemáme. A ministerstvo říká, že se nic neděje, protože nařízení je přímo aplikovatelné. Ale ono není přímo aplikovatelné, protože je potřeba ještě transponovat směrnici a ještě upravit fungování Úřadu pro ochranu osobních údajů, které je dozorovým úřadem. A je potřeba potom ještě udělat to, že nahradíme věci, které už máme, v zákoně 101 o ochraně osobních údajů. A to všechno musí být v tom zákonu, který ještě nemáme. A to všechno dneska nemáme a pak se divíme, že dochází k obchodu se strachem. Nemůžou nic jiného ty zodpovědné osoby dělat, než říkat, co teď máme dělat, a naskakovat na různé kouzelníky, kteří vědí, co a jak bude.

Takže to je moje první poznámka. Není pravdou a je mýtus, že bez prováděcího zákona jsme schopni jednoduše aplikovat nařízení, protože ten zákon ještě musí zařídit spoustu jiných věcí.

Transpozice, Úřad pro ochranu osobních údajů a současně platný zákon. Jaké jsme v současné situaci? V tom návrhu zákona už je naplánováno, že se má v Poslanecké sněmovně projednat, hádejte jak, kdyby tady byl Jaroslav Kubera, je tady, tak by to řekl, podle § 90, to znamená, v Poslanecké sněmovně se ten zákon má projednat tak, že o něm nebude žádná diskuse, nebude v žádných výborech, protože to je jediná možnost, jak se to má stihnout. A dokonce je to už v důvodové zprávě toho zákona napsáno. Už to jde do Legislativní rady vlády, tam je napsáno, že se předpokládá, že se to v Poslanecké sněmovně projedná podle § 90, čili ve zkráceném řízení, a tohle je přístup k tomu, na co jsme měli dva roky. Já nevím, čí je to chyba, znova říkám, že to nebudu zmiňovat, ale je to podle mě šílená situace.

Co se stalo? Nejistota dotčených subjektů, a těch subjektů jsou statisíce, možná miliony, je enormní, jsou to desetitisíce, orgánů státní moci a veřejných institucí, k tomu se ještě dostanu, co je veřejná instituce, to je taky velmi zajímavé, jsou to statisíce různých podnikatelských subjektů, které neví, co mají dělat, tak se nějak připravují. Teď všichni se bojí, protože jsou pod hrozbou sankcí, ty sankce jsou maximálně 20 milionů eur, což je 500 milionů korun, nebo 10 milionů eur. A pak je tam možnost, já se k tomu za chvilku dostanu, že pouze v případě orgánů státní moci a veřejných subjektů je možné podle čl. 83 odst. 7 ty sankce upravit na nějaké jiné hodnoty. Takže to je druhá věc. Hrozba sankcí.

Co se stalo? Ti, co jsou otrlejší, obchodují se strachem, to znamená, nabízí různým firmám, nabízí městským úřadům atd. to, že oni zařídí, aby jejich úřady byly dobře připraveny na nařízení EU. Obecné nařízení o ochraně osobních údajů. Aby toto někdo mohl slíbit, tak musí mít akreditaci. A to je moje první otázka na pana ministra. Aby někdo mohl obdržet akreditaci, musí zasednout Český institut pro agregaci a ve spolupráci s dozorovým úřadem, Český institut pro agregaci je nějaká organizace, která pracuje MPO, ten musí zasednout, společně s dozorovým úřadem, což je Úřad pro ochranu státu, tedy pardon, Úřad pro ochranu osobních údajů, musí sestavit základní podmínky, které musí splnit ten, kdo dostane akreditaci, aby potom mohl kontrolovat ty úřady, zda plní v plné míře to nařízení, příp. jim udělovat osvědčení či certifikaci. Já se ptám, už máme ty podmínky stanoveny, aby případně ty úřady, nebo ty firmy, které potom budou chtít vydávat osvědčení, resp. certifikaci, se mohly okamžitě přihlásit, jakmile to nařízení vyjde v účinnost? Nebo dokonce už to je tak, že to běží, že předpokládáme, že některé firmy se už přihlásily, aby mohly obdržet tu akreditaci? A potom skutečně mohly nabízet tu certifikaci, protože mají tu akreditaci? Dneska to je tak, že žádná z firem, která nabízí, že vám to zkontroluje, na úřadě, ve škole, v podniku, nemá akreditaci, nemůže vydat žádné osvědčení, je to celé nesmysl, je to bez jakéhokoli jistoty, že to je v pořádku. Mě fascinuje, že exekutiva nic nekoná, neříká, prosím vás, nenabíhejte na to, normálně nejde ze strany exekutivy zásadní oznámení, že nemají si nechávat u těchto firem, které nemají akreditaci, tyto audity nebo cokoliv jiného dělat, protože jediné, co případně by mohly udělat, je to, jak dneska plní „101“, to bych ještě chápal, jak dneska je plněn současně platný zákon o ochraně osobních údajů, to když si dneska nechá udělat, tak tam souhlasím s panem ministrem, že potom z hlediska aplikace obecného nařízení o ochraně osobních údajů to bude mít jednodušší. Ale mimochodem, všichni si dneska představujeme, co to zase bude za byznys, ty akreditace, ty certifikace. Teď budeme mít podniky, protože to není povinné, a orgány státní moci, které budou mít certifikaci, pak budeme mít orgány státní moci a podniky, které nebudou mít certifikaci, pak předpokládám, že to dá někdo do výběrového řízení a řekne, že v okamžiku, nebo do nějaké podmínky dotace, to někdo prolobbuje, to znamená, ty firmy, které mají akreditaci a udělují certifikáty, tak budou potom chtít, aby třeba v nějakém dotačním programu bylo napsáno, jestli když chcete stavět plot, tak jedině, když budete mít certifikaci, která říká, že dodržujete obecné nařízení o ochraně osobních údajů. To bude prostě neuvěřitelný byznys, který se tady rozjede. To budou stovky milionů korun, které tady budeme utrácet, protože jsme to takhle vymysleli, protože jsme vymysleli certifikaci a vydávání osvědčení atd. To je jedna věc.

Další věc, která je naprosto zásadní, která znejisťuje celou veřejnou sféru, je to, že v českém zákonodárství není nikde napsáno, co je veřejný subjekt, nikde není napsáno, co je veřejný subjekt. Co je veřejným subjektem, je definováno až v tom zákoně, který je dneska na Legislativní radě vlády. Jinde to nikde není. A to nařízení pracuje s pojmem veřejný subjekt následujícím způsobem. Říká, že tzv. pověřence, což je osoba odpovědná za ochranu osobních údajů, musí mít všechny orgány státní moci a veřejné subjekty. A my nevíme, kdo dneska je veřejným subjektem. To znamená, některé organizace v ČR vůbec neví, jestli ten zákon projde v podobě, kdy by ony byly veřejným subjektem, nebo v podobě, kdy nebudou veřejným subjektem. To znamená, neví, jestli mají shánět pověřence nebo nemají shánět pověřence. A druhá věc je, která je ještě podstatnější, a jde to proti sobě, o tom se moc nemluví, že v tom čl. 83 odst. 7 toho nařízení, obecného nařízení, je napsáno, že pouze orgánům státní moci a veřejným subjektům může na základě svého národního práva snížit český stát v tomto případě sankce až na nulu. Čili jde to proti sobě. Zaprvé, nechci být veřejným subjektem, protože nechci mít pověřence, to by říkalo, pojďme veřejný subjekt v tom zákoně definovat co možná nejúžeji, ale v okamžiku, kdy ho definujeme co možná nejúžeji, tak potom ta organizace, která není veřejným subjektem, protože je to velmi úzce definováno, mimochodem, tak je to v tom zákoně, to znamená, že třeba knihovna by nebyla veřejným subjektem atd., tak se stane to, že se na to nevztahuje odst. 7 čl. 83, kdy jedině těmto můžete dát sankce na nulu, resp. velmi nízké. To znamená, že určitě veřejným subjektem, resp. orgánem státní moci je určitě úřad, určitě orgánem státní moci je škola, protože vydává správní rozhodnutí ve správním řízení. Nemusí být, nebo není orgánem státní moci třeba knihovna. Veřejná knihovna. Ale dělá evidenci, spadá pod to nařízení, a protože nebude z té definice, která je v tom zákoně dneska navržena, veřejným subjektem, to znamená, že nebude moci být omezena výše pokuty pro tuto knihovnu, protože není ani orgánem státní moci ani veřejným subjektem. Takže takto to tam je uděláno. Ten zákon, který je navržen, to neřeší. Řeší to způsobem, který je velmi zajímavý, že pro § nějaký v tom zákoně jsou veřejné subjekty definovány úzce, pro § jiný v tom zákoně jsou definovány široce, což já si nedovedu představit, že by mohlo být možné. Ale takhle je to uděláno.

Já jen upozorňuji, že ten problém tady existuje, to ministerstvo vnitro, předpokládám, že o něm ví. Podle mého názoru se přiklonilo ke špatné verzi, k té, že veřejné subjekty definovalo velmi úzce, to znamená, že to jsou subjekty založené pouze na základě zákona, nebo definované zákonem. V tom okamžiku se ale stane, že těmto různým malým organizacím, které různě fungují pod různými samosprávami, nebude možné sankce snížit téměř na nulu, protože nespadnou pod čl. 83 odst. 7. Takže to je věc, která je poměrně hodně zásadní. Nelze ji řešit dřív, než bude ten zákon. Nelze, protože my nevíme, kdo je ten veřejný subjekt, to je až v tom zákoně.

Teď ten nárůst administrativy. Už jsem o těch akreditacích a o těch obrovských byznysech, které s tím budou spojené, mluvil. A pak přímo v tom obecném nařízení o ochraně osobních údajů jsou tři velmi zajímavé články. Jednak je to čl. 13 a čl. 14. Ten čl. 13 a čl. 14 hovoří o povinnosti, kterou má ten zpracovatel osobních údajů vůči tzv. subjektu údajů. Když to mám uvést na příkladě, pokud např. proběhne vítání občánků nebo nějaká jiná hromadná akce na městském úřadě, kde bude dělána evidence, kde bude vznikat nějaká databáze, např. podnikatelů, kteří pravidelně chodí na schůzky se starosty atd., bude nějaká databáze, která bude udržovaná atd., v tom okamžiku, kdy se tak stane, budou ty údaje získávány od těch podnikatelů, kteří se toho setkání se starosty zúčastnili, tak je povinností toho zpracovatele, toho správce, aby podle čl. 14 jednotlivé subjekty zúčastněné na tom setkání informoval o totožnosti kontaktního údaje správce, to znamená, kdo tu databázi udržuje, příp. jeho zástupce, dále aby předal kontaktní údaje případného pověřence pro ochranu osobních údajů, pokud existují, to všechno by ten podnikatel měl dostat, potom by měl dostat zdůvodnění účelu toho zpracování té databáze, pro které jsou osobní údaje určeny, a právní základ pro zpracování by měl být oznámen, pak by měl oznámit kategorizaci dotčených osobních údajů, jestli jsou citlivé nebo necitlivé, to všechno každý z nich, kdo se zúčastní toho setkání se starostou, by měl dostat, pokud si ten úřad bude dělat databázi, to znamená tzv. evidenci. Pokud by si evidenci nedělal, tak by nemusel. Ale kdyby zažádal o evidenci, dlouhodobě si to začal udržovat, tak musí. Je to evidence, je tam databáze. Pak by muselo být rozdělení na případné příjemce nebo kategorie příjemců osobních údajů, dále by se musel oznámit tomu podnikateli případný záměr správce předat osobní údaje příjemci, nějakému třetímu příjemci, pak by se ještě musela tomu člověku říct doba, po kterou budou osobní údaje uloženy, nebo není-li, je možné určit kritéria použitá pro stanovení této doby, pak by měly být tomu člověku oznámeny oprávněné zájmy správce nebo třetí strany v případě, že zpracování je založeno atd. To jsou všechno věci, které podle toho čl. 14, příp. 13, musí ten, kdo zakládá nějakou databázi, je tedy tím pádem pověřen těmito povinnostmi splnit. Počítá se s tím, že to nikdo dělat nebude, abychom tomu rozuměli. Ale je to tam napsáno. Pozor, toto teď cituji z nařízení, abych nebyl zlý na pana ministra, tak to je v tom nařízení napsáno.

Další úžasnou věcí, nebojte se, já nechci být dlouhý, nevím, jestli všichni měli třeba tolik času jako já… Úplně úžasný je potom čl. 30 toho nařízení. Čl. 30 říká, že pokud provádíte nějakou evidenci, děláte třeba závody dobrovolných hasičů na obci, tak potřebujete udělat evidenci účastníků toho závodu, protože je potřebujete pojistit, tak děláte tu evidenci, pak je tam necháte v té databázi, tu databázi máte v počítači na obci, protože příště je zase budete zvát atd. To znamená, evidence probíhá. Potom každý správce… To znamená, provedli jste nějaké zpracování. A teď co jste povinni podle čl. 30 toho nařízení? Co jste povinni všechno dělat? Dávejte pozor. Vůči těm hasičům, kteří se zaevidovali. Jste povinni provést tzv. záznam o činnosti zpracování. To znamená, omlouvám se, nyní to je tak, že to nemusíte dávat těm hasičům, ale sami jste povinni jako starosta nebo organizátor té akce provést tzv. záznam o činnosti zpracování. V něm bude, dávejte pozor, jméno a kontaktní údaje správce a případného společného správce, zástupce správce a pověřence pro ochranu osobních údajů, dál tam bude uveden účel zpracování, dál tam bude uveden popis kategorií subjektů údajů a kategorií osobních údajů, dál tam bude uvedena kategorie příjemců, kterým by byly nebo budou osobní údaje zpřístupněny, vč. příjemců ve třetích zemích nebo mezinárodních organizacích, dál tam bude informace o případném předání osobních údajů třetí osobě, dál tam budou, pokud je to možné, plánované lhůty pro výmaz jednotlivých kategorií údajů, dál tam bude, je-li to možné, obecný popis technických, organizačních, bezpečnostních opatření, uvedených v čl. 32 odst. 1, dál tam bude jméno a kontaktní údaje zpracovatele nebo zpracovatelů u každého správce, pro něhož správce jedná, dál tam bude kategorie zpracování prováděného pro každého ze správců, dál tam bude informace o případném předání osobních údajů do třetích atd… A teď tam bude, teď pozor, záznamy podle tohoto článku se vyhotovují písemně, v to počítaje elektronickou formu. Takže můžete to mít asi i elektronicky. To znamená, to zase musíte dělat, když děláte ty závody, všechno, podle toho nařízení. Abychom věděli, kam spějeme, kam se dostáváme, díky tomu, co jsme vyjednali na té komisi, kde byl taky zástupce ČR, kde to probírali, měli k tomu připomínky a pak to nějak pouštěli dál. Takže to se dostávám k tomu, jak to dochází k administrativě. Teď co se týká Úřadu pro ochranu osobních údajů, to znamená, to je ten pověřený úřad, ten se mění, jsou zrušeni ti inspektoři, bude tam jeden předseda a dva místopředsedové, což samozřejmě oni v nějakém okamžiku budou muset udělat, je to zřejmě napasováno na to, aby mohli lépe kontrolovat, jak je plněno to obecné nařízení o ochraně osobních údajů, ale oni samozřejmě to nebudou vědět dřív, než ten zákon bude schválen. To znamená, ten začátek bude takový rozpačitý atd.

Teď ta směrnice, která bude taky transponována, zavádí, řekl bych, EIA v oblasti osobních údajů. Ta EIA v oblasti osobních údajů říká, že se tomu říká zpracování vlivů, zpracování na ochranu osobních údajů pro rizikové činnosti. To bude nová. To znamená, jestliže ta činnost, kterou vy evidujete a zpracováváte, je riziková, tak se bude dělat elaborát, který se nazývá, který bude hodnotit vliv toho zpracování těchto údajů, když ta činnost je riziková, na tu činnost. To tam je, to tam musíte dělat, to je v té směrnici, to tam máme zapracované v tom zákoně atd. Takže takhle to vypadá.

Já jsem tedy hodně stručný, spoustu věcí jsem vynechal. Co z toho plyne? Samozřejmě, že současná nebo spíše ta minulá vláda zaspaly, tím pádem došlo k tomu obchodu se strachem, tím pádem to, co nás čeká, prostě na to nejsme připraveni, nejsme na to nachystaní. Tady některé ty věci, co říkal pan ministr, jsou hodně za hranou. Já uvedu jeden příklad. On tady pan ministr říkal, já to tady mám vypsané, že jako ministerstvo dalo do provozu ten chatbot GDPR, chatbot je nějaký ten automatický systém, který odpovídá, tady on píše, ten chatbot, když se to pustí, tak píše: Dobrý večer, jsem univerzální automatický komunikátor. Neboli chatbot. Jménem Michal. Ahoj Michale. Jsem schopen odpovídat na vaše otázky ohledně GDPR. Pokud se budete chtít na cokoliv zeptat, pokládejte, prosím, otázky odděleně. Tak jsem položil. Otázka č. 1: Jak by měla obec postupovat při tradičním vítání občánků, pokud je jeho součástí jmenovité přivítání maminek a podobně? Odpověď chatbotu: Pokud vznikla subjektu údajů hmotná či nehmotná újma, v důsledku porušení obecného nařízení ze strany správce či zpracovatele, má právo na úhradu újmy. Nejčastěji to bude znamenat obrátit se přímo s žádostí o náhradu na správce či zpracovatele, a pokud ten nebude dobrovolně plnit, bude se subjekt údajů muset obrátit na soud. Otázka č. 2 je moje: Jak má sportovní oddíl postupovat, když součástí fotbalového zápasu mezi starými a mladými je hlášení o tom, kdo vstřelil gól? Odpověď chatbotu Michala: Spuštěn jsem byl v lednu 2018. Takže, prosím, to je… Tak jsem napsal mail, že to asi není úplně správná odpověď. Zatím mi nebylo odpovězeno. Ale věřím, že se nějaké odpovědi… Takhle to funguje. Takže, prosím vás, my jsme na výboru a potom i se Zbyňkem Linhartem se bavili, co s tím můžeme udělat, aby aspoň trošku se někdo probral, začal tady pracovat pro občany, tak, aby to nebyla hrozivá šikana dalšími byrokratickými nesmysly. To usnesení, které máte na stole, tak velmi mírně vyjadřuje naši nespokojenost, jednak se současným stavem adaptace a potom s přístupem odpovědných orgánů, které podle mého názoru nepomáhají s tou řídící, pomocnou, podpůrnou a organizační činností. Ten stát v tomto smyslu naprosto selhává. Je schopen posílat jen 90stránkové metodiky, kde stejně není napsáno, co máte dělat, a na konkrétní dotazy není schopen odpovědět, to jste viděli. Spuštěn jsem byl v lednu 2018. To je odpověď na to, co mám dělat. Takže já bych byl docela rád, kdybychom tu nespokojenost vyjádřili, protože si myslím, že to je velmi mírné. Kdyby toto doma dělaly moje děti, tak bych byl více než nespokojený. A potom jsou tady nějaké výzvy, spíš pro pana ministra. Pane ministře, zkuste to brát jako pomoc. První věc je, prosíme, aby v tom našem návrhu zákona byly maximálně využity pravomoci, které to nařízení dává. To nařízení někde je striktní, někde umožňuje tomu národu, tomu státu se odchýlit od té nejtvrdší varianty. Třeba uvedu příklady. V tom nařízení je napsáno, řekněme, z práva evropského plyne, že třeba se smíte do Facebooku přihlásit se souhlasem rodičů, pouze se souhlasem rodičů, pokud je vám více než 16 let. A přitom umožňuje toto udělat méně tvrdé, tak v tom návrhu zákona českého je napsáno, že by to bylo možné, že musíte mít souhlas rodičů, pokud je vám méně než 13 let. To znamená, to je věc, kdy je možné v některých případech, které se týkají sankcí, třeba věkových limitů, příp. dalších věcí, jako tvrdost toho nařízení zjemnit, nebo některé věci upřesnit, tak, aby byly jasnější. Typické je, že je tam potřeba napsat, co je veřejný subjekt, atd.

Takže ta první odtržka říká, proboha, zamyslete se vážně nad tím, co nás, ubožáky, kteří přijdou pod to obecné nařízení, čeká. A udělejte všechno pro to, aby ty dopady byly co možná nejmírnější. To je první. Druhá je, že je tam výzva k nějaké aktivitě, aby se prostě k tomu přistupovalo aktivně a efektivně. Když za sebe řeknu, co bych si třeba já představoval, že by to ministerstvo tam mělo udělat, tak je tam nějaký autor toho zákona, někdo, kdo byl u vyjednávání, kdo ví, jak ty věci byly myšleny. Mimochodem vůbec není jisté, že Úřad pro ochranu osobních údajů si věci bude vykládat stejně jako ten, kdo byl u toho zákona. Smysl zákona oni vlastně neznají, protože oni tam neseděli. Za nás seděl na té komisi, která dávala dohromady obsah nařízení, člověk z Ministerstva vnitra. A dozorovým úřadem, který tam neseděl, je Úřad pro ochranu osobních údajů. A prostě tím pádem on nezná ducha toho nařízení a nerozumí některým věcem a neví, že třeba v případě činnosti novinářů, akademických pracovníků, umělců atd. je to velmi mírné a je možné docela dobře fungovat. Ale když k tomu přistoupí striktně, tak vzniknou úplné nesmysly a bude prostě postihovat za věci, na které nikdo ani nepomyslel, že by měly být postihovány. A tohle je věc, která chybí. A tím pádem si myslím, že jedna z věcí, která by měla nastat, je, že při nějakém rozhovoru dvou poučených lidí autor nebo navrhovatel zákona vysvětlí, jak jsou některé věci myšleny. A to takovým způsobem, že si to poslechne i Úřad pro ochranu osobních údajů a nebude blbnout, až někam přijde na kontrolu atd. A poslední věc, která tam je v usnesení ještě navržena, je, aby se Ministerstvo vnitra pochlapilo a za nového ministra udělalo nějaký jednotný portál, abych se nemusel ptát na Ministerstvu vnitra, Ministerstvu školství, Ministerstvu zdravotnictví, Ministerstvu průmyslu a obchodu atd., kde ten člověk napíše dotaz a bude mu odpovězeno. A ta odpověď bude garantována v tom smyslu, že když mu tam někdo odpoví, tak mi potom on bude říkat: „Prosím vás, oni mi takhle odpověděli, jak to, že vy z toho úřadu mi dáváte pokutu?“ A bude to tam prostě jasné. A on řekl: „Já vítám občánky. Musím tohle dělat?“ Někdo mu odpoví. A on řekne: „Tady mi odpověděl na tom portálu, který spravuje Ministerstvo vnitro, nebo já nevím kdo, úřad, jak to tedy je? Já jsem se na to zeptal a vy jste mi odpověděli a teď po mně chcete úplně něco jiného.“ A to je smyšlenka té třetí odrážky tam, aby to někdo udělal. Měl by to udělat ještě dřív, než zákon vstoupí v účinnost, aby ti lidé se mohli zeptat, protože jinak jsou tady ti obchodníci se strachem, kteří odpovídají za peníze. A to většinou ještě třeba špatně, protože oni žádnou takovouhle garanci z hlediska předkladatele toho zákona mít nemůžou. Měl jsem tady potom ještě připraveny některé další perličky, které ukazují na to, jak ten zákon… Ještě je tam jeden problém. Pokud ten zákon bude přijat později, než vstoupí v účinnost to nařízení, tak v těch věcech, kde to nařízení umožňuje „svobodné rozhodnutí“ nebo stanoví nějaké limity nebo nějaký prostor pro rozhodnutí státu, se stane, že nějakou dobu bude platit nařízení, třeba dva měsíce, než vstoupí v účinnost ten zákon, a budou ta pravidla jiná než za dva měsíce. Tzn. může někdo přijít na kontrolu, já nevím, dva měsíce po vstoupení v účinnost. Třeba v případě těch 13 a 16 let. Platí 16 let, tzn. bude, vymyslím si, 30. května Úřad pro ochranu osobních údajů atd. On přijde na kontrolu proto, jak to říká vždycky Jarda Kubera, že někdo udá. „Hele, tady byl přihlášen,“ atd. Když tak bychom asi neměli komunikovat takhle. Tolik ode mě. Úžasné, jak říkám. Kdybyste se mě chtěli něco zeptat, moje odpověď je, spuštěn jsem byl v lednu 2018. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Dalším v pořadí do rozpravy je přihlášen s právem přednostního vystoupení pan místopředseda Senátu Jaroslav Kubera. Prosím, pane místopředsedo.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Ježíšmarjá, když mě straší Tomio Okamura, tak to ještě nějak rozchodím, ale když mě straší i senátor Vystrčil? Já vám to řeknu asi takhle… Teď jste jistě už pochopili, proč se tolik mluví o czexitu. Když to bude takhle pokračovat, tak to začne být opravdu vážný problém. Protože mimochodem dneska na tiskové konferenci si novináři uvědomili, že se jich to také týká. Oni si mysleli, že o tom budou jenom psát, ale najednou s hrůzou zjistili, že se jich to týká, že jsou také tím subjektem, nevím, jestli veřejným nebo neveřejným, ale pan ministr mě na chvíli uklidnil, a pak mě hned znejistil. Uklidnil mě tím, že co tady říkal Miloš Vystrčil, je všechno v podstatě strašení a že to bude všechno jednoduché. Ale vyděsil mě tím, že jsme si neměli najímat ty firmy, co stejně nemají akreditaci, aby nám udělaly ty analýzy. A oni si to skoro všichni objednali a cena se pohybuje od 1 do 3 milionů korun. Takže může přijít jiná složka z vašeho ministerstva, pane ministře, a říci, že jsme nepostupovali s péčí řádného hospodáře, byť jsme dělali výběrové řízení, to je pravda. Vyhrála ta nejnižší, která byla stejně předražená. Nakonec si policie nechá udělat znalecký posudek a řekne, že přestože to bylo v soutěži, tak je to předražené, což se děje a nerozumím tomu, na co máme zákon o veřejných zakázkách, že vyhraje nějaká firma, pak si policie najme znalce, a řekne, že to mělo být levnější a jdeme, chlapci, máte stíhání… Takže to mě trošku vyděsilo. Ale mě ještě víc děsí právě to udávání, protože ono tam je ještě jedno ustanovení, a to je daleko horší než to, co jsme tady zatím slyšeli. On taky občan může požádat, aby byl vymazán. To je ta hlavní potíž. A protože každý z vás, který jste něco dělali v komunále, znáte název Pepek Vyskoč, což je takový udavač, který píše, denně podává 300 trestních oznámení, neustále píše podle stošestky. Mimochodem, pane ministře, už máme zájemce, advokátní kanceláře podle stošestky chtějí všechny akty, které jsme udělali v tom připravovaném nařízení. Pročpak to asi chtějí? Zkuste o tom přemýšlet. Je to druhý největší byznys po globálním oteplování. Je to jenom sprostý byznys.

S ochranou osobních údajů toto nařízení nemá vůbec nic společného! Je to jenom zakrytí toho, aby se dalo opět na něčem vydělávat, aby nám to pěkně prosperovalo. Já jsem si představoval, asi naivně, že se konečně dočkám toho, že když se na internetu podívám na ledničku, tak mi půl roku nebude chodit, jestli už jsem si koupil tu ledničku. Že když chci nějaký program, tak po mně nebude chtít kontakty, maily, prostě komplet obsah mého telefonu. Je samozřejmě mé svobodné rozhodnutí, že ho nepotřebuji. Ale pak žádný nebudu mít, protože ony to chtějí všechny. Typický příběh je příběh pana Pikory, manžela paní Šichtařové, který posílal Messengerem jakousi zprávu. A tato zpráva se najednou objevila někde, kde se vůbec objevit neměla, protože to bylo typické porušení poštovního tajemství. A když si stěžoval, tak mu řekli: „Ale když jste do toho šel, tak jste vlastně podepsal, že to tak je správně.“ Ale já nevím, proč se tady o tom bavíme dnes, protože dnes popravdě řečeno s tím už nic neuděláme. Já jsem si tady půjčil od legislativy, co se tady všechno kolem toho dělo. Ale vždycky to je stejné. Výbor, tehdy ještě za Luďka Sefziga, vítá snahu Evropské komise o zkvalitnění celoevropského rámce ochrany osobních údajů, jelikož je toho názoru, že stávající rámec není především s ohledem na překotný technologický vývoj dostačující… Je to usnesení Senátu z 22. schůze 24. 5. 2012. Tam byla ta chvíle, kdy jsme měli říct: „Ne vítá, soudruzi v Bruselu, běžte s tím do háje…“ A tak to začíná pořád, všechny naše vždycky začínají „vítáme“ a „jsme strašně rádi, soudruzi v Bruselu“, a pak napíšeme devět výhrad, proč je to absolutní blbost. Proč tedy nenapíšeme rovnou, že to odmítáme? Protože Brusel si udělal výborný systém. My nejsme schopni se domluvit s parlamenty na žlutých kartách, oranžových kartách. To je dokonalý výmysl, který nefunguje, protože my, abychom tomu mohli ještě zabránit, což si pan premiér myslí, jak tomu zabrání svým charisma, ale nazabrání, tak je tam ten systém žluté karty, oranžové. Ale ten je vymyšlený tak, že se nedá nikdy použít, protože to by musel zasedat parlament a jezdit pořád. On zase říká, že cestovní kancelář ne, to bychom furt museli jezdit do těch parlamentů a říkat Bulharům a Maďarům: „Hele, pojďte jim říct, že tohle je úplná blbost.“ To je samozřejmě dobře vymyšlené, to se nikdy nepodaří. To je, jako byste tady chtěli sjednotit maminky jako v Americe, že nebudou kupovat hovězí, protože ho zdražili. Takhle to prostě nefunguje. Takže co teď můžeme dělat? Teď můžeme dělat to, co říkal poměrně sofistikovaně pan senátor Vystrčil. Ale já bych to řekl jednoduše. Zase pokuty. A to je ale náš zlozvyk. Pan ministr dopravy už zase připravuje dramatické pokuty v dopravě v domnění, že bude méně mrtvých na silnicích.

To samé platí o Ministerstvu vnitra. Mimochodem my jsme ještě nevyřešili, pořád hledáme ty děti do školek, co je tam nedali. A tam je pokuta. A my nevíme, má tu pokutu vybírat sociálka nebo školství? Tak jsme se shodli, že školství. A ono nemůže ty maminy najít. Takže nám tam ty děti nechodí a my nemůžeme najít ty maminy, protože ony nemají trvalý pobyt, prostě jsou nedohledatelné. A takhle je to pořád a se vším. Pořád to kombinujeme, komplikujeme. My už z toho máme hlavu jako balon, obce už samosprávu definitivně ztratily, ale definitivně. Tam už se ani ministerstvo neobtěžuje starostu o něčem informovat. Už to rovnou posílá děvčatům na ten příslušný úřad. Starosta se ani nedozví. To není jako v dřevních dobách, kdy jsem byl starosta a četl jsem denně celou počtu úřadu, každý den. To dneska nepřečtu ani jeden odbor, protože to jsou haldy toho, co dostáváme. A tohle je jenom jeden ze střípků, ale jeden. Ono jich je mnohem víc. Tady jich pár také máme. Těch „N“. Já jsem nehlasoval pro vstup, tak mám trošku proti vám výhodu, já jsem spokojen, ani pro Lisabonskou smlouvu, takže já mám svědomí čisté. Ale alespoň se braňme, kde to jde. Ale v době, kdy to jde. Teď si tady budeme čtyři hodiny povídat a v podstatě oni to v devadesátce stejně udělají, jak budou chtít. Samozřejmě špatně, protože se to nedá udělat dobře. To, co tady řekl Miloš Vystrčil, je na 3/4 roku zodpovědné práce, koumání s úřadem pro dohled. Tam už zase chtějí další tisky, další orgán. Orgánů už máme, fakt dobré. Jenom vám řeknu, jak vypadá český překlad této směrnice. „Go do pr…“

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Další je do rozpravy přihlášen pan senátor Michael Canov. Jenom prosím, je plán, abychom dodělali ještě tyto dva body před polední přestávkou. Tak jen abyste věděli, že oběd bude někdy blízko.

Senátor Michael Canov:  Vážený pane ministře, vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, svět nebo možná Evropa se zbláznila, už nevíme co roupama, tak jsme vymysleli v Evropě GDPR. Popravdě řečeno, neumím si představit, jak jsme mohli do této doby žít.

Ale já nejdříve upozorním na jeden odstavec. On už o něm mluvil kolega Vystrčil. Na článek 83, odstavec 7, kde je napsáno, že každý stát může stanovit pravidla, zda a do jaké míry by se měly správní pokuty vztahovat na orgány veřejné moci. Jinými slovy, podle mého názoru, pokud tato pravidla nejsou stanovena, což nejsou, když ten zákon není, tak podle mě z toho vyplývá, že nelze stanovit správní pokuty orgánům veřejné moci, když doteď platí jen to nařízení EU. Tzn. podle mého názoru se doteď nedá žádnému orgánu veřejné moci, žádné škole apod. dát žádná pokuta a podle mě by to každý u soudu vyhrál. Dopředu řeknu jednu věc, takže bych byl rád, aby se tohoto drželo. Podle mě je to velice důležité sdělení, tato věc. Nechci nového pana ministra vnitra zarmoutit, ale můžu vám, pane ministře říci prostřednictvím pana předsedajícího, že veškeré metodické pokyny jsou úplně k ničemu, právní hodnota nula. Právní hodnota nula. Nemají žádnou váhu. Dokonce i ke kolegovi Vystrčilovi, prostřednictvím pana předsedajícího, žádné dotazy nebudou zodpovězeny se zárukou. Nemůžou. Jediné, co platí, jsou právní předpisy. Doteď platí nařízení. Tam je mj. tento článek, podle mě by se toho měl každý držet a prostě žádnou pokutu nepřijímat. Pokud mu ji někdo vypálí, tak s tím jít k soudu. A zdá se mi strašně mírné, nedokážu přísnější dát, ale ten návrh usnesení kolegů se mi zdá strašně mírný. Já mám z toho prostě hrůzu, jaký vznikne z toho zákona paskvil, opravdu paskvil. To bude zase hrůza hrůzoucí, úplně to vidím. Pak se budeme chytat. Už to, že vůbec ta drzost to navrhnout v devadesátce, aby se takhle důležitá věc dala. Prosím, jestli to někde uslyší poslanci, ať prosadí, že se nemůžou dávat ty správní pokuty. Žádné. Ne malé, žádné. On se svět nezblázní, když tam ty pokuty nebudou. Ať se prostě nedávají. A pak ne, ať se to oseká mírně. Ať se to oseká úplně zásadně, naprosto. Prostě je to strašné. Když si to vezmete, co jsou osobní údaje? To není žádné jen rodné číslo. To je i jméno, příjmení. Opravdu to směřuje k tomu, že se budou děti ve škole vyvolávat čísly a známky ze zkoušení se budou sdělovat ústně a tajně, aby to jiní neslyšeli apod., aby nikdo nic nevěděl. Když nakonec jediný, kdo bude splňovat u nás i v EU ty osobní údaje atd., aby nemohl být napaden, že něco prozradil, to budou fotky žen v burce, tam ta tvář není, že jo. A teď, prosím vás, já se omlouvám, ale mně ty asociace opravdu naskočí, že vlastně první, kdo pochopil, jak se mají chránit osobní údaje, to byli nacisti v koncentrácích. Ti nahradili lidi a jejich jména čísly. Tak tam to vedeme? Zase abychom se pomalu už nesměli oslovovat jmény? Abychom tady byli všichni v plynových maskách a nikdo nesměl nikomu říci, jak se jmenuje, co dělá? Neblázněme. Postavme se s veškerou vážností takovýmto nesmyslům, jak je toto slavné GDPR. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji. Dalším do rozpravy je přihlášen pan senátor Pavel Štohl.

Senátor Pavel Štohl:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové, v podstatě vše, co tady zaznělo od mých předřečníků, se vším souhlasím. Jen kdybych to zkusil vypíchnout. Pan kolega Vystrčil řekl: „Ano, nařízení Evropského parlamentu, duben 2016.“ Dneska máme únor 2018 a my řešíme, co budeme dělat. Tady už není, ale byl tu pan senátor Kubera, říkal: „To je tvrdý byznys, to není nic jiného.“ Co nám chodí nabídky, neuvěřitelné ceny za ta školení, kde vás chtějí jenom vystrašit, jaké pokuty vám hrozí. Co říkal pan kolega Canov, všichni jsme se zbláznili, to už není normální. Já opravdu v životě nemám rád žádné extrémy. Tento zákon, toto nařízení je klasický příklad extrému. Ať mluvím trošku konkrétně. My jsme taková menší vysoká škola, máme 40 zaměstnanců, 500 studentů. A také jsem znervózněl, podlehl jsem a včera zrovna jsme si objednali pro naše zaměstnance školení, aby nám vysvětlili, čeho se máme vyvarovat, abychom neměli průšvihy. Nemohl jsem se zúčastnit, protože jsme měli hospodářský výbor, tak jsem se pak kolegů ptal, co to bylo. První věc, co bylo, tak jim rozdali to nařízení Evropského parlamentu, které má, tuším, 99 článků, 88 stran. Když jsem si z toho jenom vypsal, první bod je ještě docela pěkný. Ochrana fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů je právem Listiny základních práv EU. Proč ne? Bod 4 je také pěkný, ale já už mám pocit, že se nedodržuje. Zpracování osobních údajů by mělo sloužit lidem. Právo na ochranu osobních údajů není právem absolutním, musí být posuzováno v souvislosti se svou funkcí ve společnosti. A já řeknu pár konkrétních příkladů, co se kolegové na tom školení včera dozvěděli. Dělali jsme ve Znojmě celostátní soutěž v účetnictví pro nejlepší maturanty. Zúčastnilo se asi 150 šikovných maturantů účetních. A samozřejmě to chceme prezentovat, tak děláme fotky. Letos poprvé jsme si nechali kromě prezenční listiny napsat, jestli souhlasí s tím, že případně na fotografiích to můžeme zveřejnit na webu pro nějaké propagační materiály. 149 studentů potvrdilo, že ano. Jedna slečna napsala, že ne, nevím proč, prostě napsala, že ne. Tak jsme si dali pozor, která to je. Takže co jsme udělali? Na všech fotografiích, kde byla, tzn. v plné posluchárně, tam někde byla, jsme zamazali její obličej. Včera na školení jsme se dozvěděli, že to je málo, kdyby ji někdo identifikoval podle svetru, který měla na sobě. Takže musíme zamazat i ten svetr. Další věc, aspoň na tom školení, já jen cituji, jak nám to bylo řečeno. Pokud by si to někdo za týden rozmyslel, že by na té fotce také nechtěl být, on tam blbě vypadá, takže napíše nám e-mailem, že nesouhlasí s tím. A náš kolega grafik nebude dělat nic jiného, bude zase zamazávat. Takže mně se to zdá absolutní nesmysl. Další věc, zítra máme ve Znojmě ples naší vysoké školy, bude tam nějakých 600 účastníků. Já teď vůbec s hrůzou zjišťuji, můžeme je fotit? Když je vyfotím, můžeme je dát někam na web? To je také zajímavé.

A už poslední věc, ať vás nezdržuji. Dnes byla tisková konference a pan senátor Kubera tam říkal, že to je ideální nástroj pro udavače. Přesně podepisuji.

Někdo ze studentů u nás nedostuduje. To se může stát. Já se pomstím, jasně. Napíši, kde jsou údaje za dobu studia, co u nás studoval, o něm. A budeme procházet všechny e-maily na způsob, že se někdy odhlásil ze zkoušky, že požádal o splátky školného. Projdeme všechny informační systémy, ale je možné, že něco nám tam ještě zůstane, že jsme zapomněli. A on nás bude žalovat, že shromažďujeme údaje.

Tedy závěr. Pokud toto má platit, tak jsme se všichni zbláznili. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Další do rozpravy je přihlášen pan senátor Jaroslav Větrovský. Prosím, pane senátore.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Vážený pane ministře, dámy a pánové. Naváži pouze na to, co říkali moji předřečníci. Nicméně na úvod taková glosa. Když tady mluvil Miloš Vystrčil, tak jsem pochopil, proč nemám doma půl roku teplou večeři. Proto, že moje manželka, zástupkyně ředitelky na středně velké základní škole dostala na starost agendu GDPR, takže půl roku nedělá nic jiného, že se hrabe v metodickém pokynu, kterému sama nerozumí, a myslím si, že je to celkem inteligentní dáma.

Ale chtěl bych tady hovořit a vyjádřit apel, pane ministře, prostřednictvím pana předsedajícího, na výši sankcí. Myslím si, že co se týče sankcí, že jsme se regulérně zbláznili. My tady dáváme sankci prodavačce v obchodě, která dá igelitovou tašku zadarmo, tak jí vyhrožujeme pokutou půl milionu korun. My vyhrožujeme městům a obcím za to, když nezaúčtují do správné kolonky, pokutami v řádu milionů korun. A tady opětovně vytváříme podhoubí pro další kontrolní orgán, neproduktivní orgán, který bude kontrolovat, a s prominutím, promiňte mi tento výraz, ale buzerovat, ovšem buzerovat lidi s věcmi, o kterých si myslím, že nepřinášejí společnosti celkem nic. Proboha, rozum do hrsti!

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Další do rozpravy je přihlášena paní senátorka Renata Chmelová. Prosím, paní kolegyně.

Senátorka Renata Chmelová:  Děkuji. Já se vyjádřím k trochu jiné oblasti. Myslím si, že zákon o ochraně osobních údajů potřebujeme a že tady dochází trošku k nedorozumění, protože z několika zdrojů jsem se dočetla, že toto nařízení až z 95 % obsahuje to, co již v zákoně č. 101 teď máme.

Podíváme-li se trochu do historie, určitě víte, že 28. ledna letošního roku byl Den ochrany osobních údajů. To bylo datum, kdy byl vydán první předpis v roce 1981, který nás ochraňuje a ochraňuje naše osobní údaje. Od této doby předpis prošel dynamickou změnou právě proto, jak se rozvíjejí informační a komunikační technologie. A vnímám to tak, že nyní zde máme jakousi novou úroveň ochrany pro nás pro všechny. Ale musím říct, že se tady připojuji ke kritice, že je škoda, že v České republice příprava byla tolik podceněna.

Pan ministr tady řekl, že vláda bere tuto přípravu vážně. Mluvil jste tady o řadě nějakých konkrétních kroků, které celou dobu děláte. A mám k tomu osobní poznámku. První. Mluvil jste k checklisty pro obce. Nevím, jestli jste ho viděl, pane ministře. Rozklikněte si ho, jsou to tři listy v excelu, které neobsahují absolutně žádnou přidanou hodnotu nad toto nařízení. Mluvil jste o vzorových systémových analýzách, kdy je potřeba, aby si nějakým způsobem systematizovalo, jak obce a veřejné subjekty mají aplikovat nové nařízení.

Když jsme o tom jednali letos v lednu na základě výzvy našeho výboru, bylo přislíbeno, že kraje tuto systémovou analýzu dostanou do 9. února a obce všech stupňů ji dostanou do 15. února. Není. A to jenom připomínám kontext toho, že toto nařízení začne platit 25.5.2018.

Dále jste nám, pane ministře, tady řekl svoji osobní zkušenost ze soukromé sféry, kdy jste říkal, že jste odolal veškerým nabídkám na různá školení. Vyložila jsem si to tak, že jste asi jako manažér byl spokojen s informacemi, které máte, tak to na mě působilo. Ale můžete mi, prosím, odpovědět a vysvětlit mi, jak to, že je možné, že v registru smluv je přes 250 subjektů, které si zadaly analýzu GDPR, je tam i analýza na pověřence, o analýze, o které jste mluvil, že máte zpracovanou. Jsou to různé grafanalýzy atd.

Když si spočítáme, kolik jste utratil za tyto smlouvy, dopočítala jsem se částky 110 mil. Kč. Co mě zarazilo, že mnoho analýz je od stejných firem, kdy za naprosto stejnou částku pro obce stejné velikosti se to neustále opakuje. Jedna firma. Považuji to za naprosté plýtvání peněz, kdy obce právě kvůli nedostatečné připravenosti si musí tyto analýzy objednávat. Chápu představitele těchto obcí, že mají obavy a že se tímto způsobem brání. To není jejich kritika, to je kritika toho, jak je možné, že je v registru smluv 110 milionů, když vy tvrdíte, že jste to celou dobu připravovali.

A teď pozor, vyberu nějaké subjekty, a začnu vám nejbližšími. Například ministerstva. Ministerstvo kultury utratilo za analýzu GDPR 925.000 Kč ministerstvo dopravy 1.848.000 Kč a ministerstvo práce a sociálních věcí 4 mil. Kč. Tak si sečtěte, kolik jenom ministerstva za to utratila.

Omlouvám se, ale musím vám ještě říci pár čísel, protože jel to skutečně zarážející. Například Česká správa sociálního zabezpečení 2.600.000 Kč, SŽDC 1.950.000 Kč, město Liberec 1.900.000 Kč, Zdravotnická záchranná služba Jihomoravského kraje, což je příspěvková organizace, 1.900.000 Kč, ŘSD 1.800.000 Kč, a mohu pokračovat dál.

A co je pro mě docela alarmující. Já jsem senátorkou za Prahu 10, což je druhá největší městská část Prahy. My máme 112.000 obyvatel a za tuto systémovou analýzu jsme zaplatili půl milionu. A v registru jsem našla: město Orlová má 30.000 obyvatel a zaplatilo také půl milionu Kč. Město Rožnov pod Radhoštěm má 16.500 obyvatel a zaplatilo 423.000 Kč. Mohu pokračovat dál: Psychiatrická nemocnice Jihlava 390.000 Kč, divadlo Kladno 307.000 Kč atd.

Nesouhlasím s tím, že to je připravené. GDPR se skutečně stalo strašákem pro mnohé orgány státní správy, firmy, obce i pro jednotlivce. A vyplývá mi z toho, že naopak pro jiné firmy se to stalo právě zlatým dolem, které vydělávají právě na obavách z případných nějakých dopadů, které tady byly zmiňovány. A proto jsem i ráda, že jsme to jako výbor iniciovali a rozhodně podpořím usnesení, které tady náš výbor přednesl. Děkuji a budu moc ráda, když mi, pane ministře, odpovíte, na ty astronomické částky.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji, paní senátorko. A dalším, zatím posledním do rozpravy je přihlášen pan senátor Jiří Růžička. Prosím, pane kolego.

Senátor Jiří Růžička:  Dobré poledne, pane přesedající, pane ministře, dámy a pánové. Neuběhly ještě ani čtyři hodiny a už jsme u bodu č. 4. Myslím, že je čas na drobnou kulturní vložku. Promiňte, ale řeknu vám pár věcí. Jako ředitel školy dostávám každý týden možná desítky nabídek na to, jak uspořádat GDPR ve škole. Zaujala mě především kreativita marketérů, ze kterých by se dala sestavit hezká programová nabídka „kina Svět“. Každý víme, že v každém městě bylo „kino Svět“, nyní bych řekl, „kina Svět v 21. století“.

Začnu budovatelskými tituly: To hravě zvládneme, nebo Společně GDPR zkrotíme. Od těch už je blízko k optimistickým titulům: S GDPR nás baví svět. Přichází ovšem i realistická vlna: Bez pověřence GDPR se nikdo neobejde. Své místo našly i novoroční tituly, např. s názvem S novým rokem přichází GDPR. Naučné filmy mají také svoji kolonku: Jak se vyhnout pohromě na vaší škole, pozor, od zaměstnanců vždy hrozí největší riziko.

A tím už se dostáváme k hororům: Tvrdý dopad GDPR právě na vaši školu, anebo personalisty čeká horor jménem GDPR, to je ještě syrovější.

Ale abychom nekončili, řekněme, smutně, tak zařadíme i komedii s názvem Skutečně chcete platit pokutu 500 milionů korun? To zní žertovně řediteli školy, kterému by to stačilo na 20 let rozpočtu.

A pak už nám z mého pohledu zbývají jenom historické velkofilmy a nabízím tedy Statečná srdce pro ty, kteří to chtějí podstoupit, anebo Barbar Conan se vrací, protože se mi zdá, že tímto vším pomaličku opouštíme civilizovaný svět a skutečně vyklízíme prostor pro jednoduchá až barbarská řešení. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. Dalším v pořadí je přihlášen pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, krátce jenom tři věci. První je, abych také trochu chránil ministerstvo a případně i toto obecné nařízení. Asi 80 % věcí, které jste tady uváděli jako problémy, je řešitelných. Mám na mysli fotografie, vyvolávání studentů atd. Toto všechno je myšleno a tam by problém, pokud výklad zákona bude skutečně aplikován tak, jak byl projednáván, neměl být. Druhá věc. Chci tady chránit čest Senátu a výboru, který vedl Luděk Sefzig, jak ho tady Jaroslav Kubera kolegiálně prezentoval – bod 6 usnesení zní: Senát upozorňuje, že návrhy – to jsou návrhy na ochranu osobních údajů – svým pojetím přinášejí adresátům značnou administrativní zátěž a není vždy zřejmá přidaná hodnota, která by tuto zátěž vyvažovala. Čili velmi osvícené a z hlediska budoucnosti bych řekl prozíravé usnesení, byť má bod č. 6, zatímco vítá je v I. bod 1.

A teď poslední věc, kterou si neodpustím a zapomněl jsem ji říci. Ode mne to bude možná příliš překvapivé, ale myslím si, že v případě orgánů veřejné moci a v případě veřejných subjektů to vůbec nemá probíhat tím způsobem, jak to probíhá, že tady máme nějaký systém veřejné správy a že ze strany nejvyšší exekutivy, vlády a ministerstva vnitra, toto mělo být organizováno stejným způsobem, jako například je zajišťováno to, aby byly správně vydávány živnostenské listy nebo stavební povolení či něco jiného, protože to je povinnost daná zákonem a mohl by na ni dohlížet zase stát, s tím, že by ho to samozřejmě stálo nějaké peníze. Ale jak tady správně naznačila paní senátorka Chmelová, myslím si, že by to bylo jednak přehlednější, transparentnější a v tomto případě i lacinější, než když to necháme takovému živelnému procesu, který teď a dnes probíhá. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji. A než ukončím rozpravu, protože pan ministr není předkladatelem tohoto návrhu, poprosím pana ministra, kdyby se chtěl vyjádřit ke zmíněným bodům. Prosím, máte slovo, pojďte, pane ministře, mikrofon je váš.

Ministr vnitra ČR Lubomír Metnar:  Děkuji, pane předsedající. Vážené dámy senátorky, vážení páni senátoři, vidíte, že má role není opravdu jednoduchá. Nechci se vymlouvat na dědictví otců, co si budeme říkat.

Proces, který nastal z hlediska řešení a přípravy zákona, začal opravdu, tak jak jsem si to ověřil během doby mé působnosti na ministerstvu, už v roce 2016, začal sběrem podkladů a informací.

Otázka, zdali ministerstvo, úředníci počítali se zpožděním v rámci voleb, s náročností meziresortního připomínkového řízení, je pak samozřejmě otázka následného vyhodnocení celého tohoto legislativního procesu.

Na druhou stranu, jak jsem uvedl, problematika ochrany osobních údajů, nazvaná po době tématem GDPR, je opravdu denním chlebem a součástí každé mé porady a de facto celého jednání. Jsem zván kolegy i na ty kraje, kde se pokoušíme toto vysvětlovat a maximálně zrychlit. Nechci předbíhat, jaký to bude mít efekt, ale snažím se býti optimistou v této dennodenní činnosti.

Pokusím se vrátit k některým dotazům a prostřednictvím pana předsedajícího odpovědět na vznesené dotazy. Nevím, zdali se mi podaří odpovědět na všechny, tak jak jsem si dělal poznámky a snažil jsem se některé věci a informace ještě doplnit.

Byl zde dotaz na akreditaci a na podmínky certifikace. Co se týče osvědčení, toto osvědčení je připravováno na úrovni Evropské úrovně. Osvědčení podle výkladu není opravdu podmínkou pro poskytování služeb GDPR. Vydávat se budou hlavně profesním asociacím. Uvidíme, jak to dál bude vypadat, ale co se týče osvědčení, zatím jsem ho ještě neviděl, je připravováno, má k nám doputovat.

Co se týče dalších dotazů. Otázka veřejného subjektu je právě dnes projednávána na Legislativní radě vlády. Dle názoru ministerstva vnitra je opravdu rozdílné vymezení pro účely pověřence a pokud možné. Jde tedy o různé účely a doufejme, že tento právní názor bude akceptován.

Co se týče článku 14 hlavně platí, že není potřeba dávat informace, které už subjekt, který spravuje osobní údaje, má. Informace lze zahrnout do formuláře souhlasu anebo zveřejnit na webu. Dá se tedy celý tento proces zjednodušit a bude to opravdu dalším tématem metodiky.

Článek 30. Ano, je to zátěž, každopádně to bude zátěž. Nikdo tady nechtěl tuto zátěž. Nechci se vracet k nařízení, které je de facto platné. Ale podle našich zjištění, bude to znamenat cca záznam, tabulku A4, průměrná obec podle agend takovýchto tabulek bude mít asi 40.

Veškeré tyto věci jsou samozřejmě ještě v běhu. Tak, jak na to tlačím nebo tlačíme na ministerstvo vnitra, budeme se snažit maximálně to urychlit a tak, jak to cítím, tomuto tématu dělat daleko větší osvětu, protože na druhou stranu bych opravdu nechtěl, abychom podléhali řekněme nekalým nabídkám, protože všichni – nevím, jestli jste se s tím setkali i vy – začínají de facto svoji nabídku tím, o čem GDPR je a potom okamžitě přecházejí ke hrozbě sankcí, které nemají u nás oporu.

Další ze záležitostí, které tady zaznívaly, je co se týče dopadové analýzy. Dopadová analýza u běžných agend není potřeba. Inovativní zpracování s určitým rizikem pro subjekty zpracovávající osobní údaje bude. A otázka, tak jak jsem říkal.

Na toto téma jsem hovořil s eurokomisaři, hovořil jsem s poslanci z Evropského parlamentu na toto téma. Je tam ten tlak, a tak my hovoříme i za samosprávu, opravdu aby pokuty začínaly na nulové úrovni a bylo tam to období ale ze zákona. Nemohu vám tady slibovat v rámci implementace, že je můžeme vyškrtnout. Nejde to. Tak stejně nejdou vyškrtnout obce první a druhé kategorie.

Dívám se ještě, co jsem si stačil zapamatovat a poznačit, co tam je, na co bych rád ještě odpověděl a zareagoval. Celá řada věcí tady byla, co tady zaznívala na kritiku a vedení a zpracování osobních údajů. Ona opravdu je to agenda, která je tady 20 let. Není pravdou a osobně mám samozřejmě zkušenost i z minula, že i státní instituce sankce za nakládání s osobními údaji dostávaly i v minulosti vůbec před účinností směrnice, pardon nařízení GDPR. Rovněž tak samozřejmě byly i v minulosti podle zákona 101 pokutovány orgány veřejné moci, obce, školy. Zajímavá informace pro mě byla od paní senátorky, co se týče nákupů jednotlivých resortů, nevěděl jsem to, musím se na to podívat, aktuálně nedokáži odpovědět. Je to pro mě nová informace. Podívám se na to. Na druhou stranu ano, zaznívaly některé termíny 9. a 15. 2. Ano, to máte pravdu, toto potvrzuji, protože tak jak jsem s problematikou seznámen, byly to termíny na předložení systémových analýz ministerstvu vnitra, které je tak jak jsem říkal, na počátku ladí a teď v té druhé polovině měsíce je chceme začít rozesílat a publikovat. Otázka peněz, jak zaznívalo, říkám, momentálně na to nedokáži reagovat. Vzpomněl jsem si ještě na jednu oblast, co se týče check listů. Není to ideální pomůcka. Samozřejmě je to spíše pomůcka pro jednoduchou inventuru připravenosti, podotýkám malé obce, jak to vypadá v praxi. Byl jsem trošku překvapen reakcemi akorát na toho robota. Nebo checkbota. Je to systém, který samozřejmě se taktéž vyvíjí a byl zaveden na vysvětlení pojmu. Samozřejmě výrazové záležitosti pojmosloví určitě tady tento systém neřeší, když tam zadáte celé životní situace. Nemůže vám na to odpovědět. To bychom byli úplně někde jinde. Dívám se, nevím, jestli se mi podařilo aspoň trochu reagovat na některé dotazy a na články, které tady zaznívaly. Každopádně, tak jak to momentálně cítím já, toto téma si určitě zaslouží a je třeba – ne zaslouží, je nutno tomu věnovat daleko hlubší pozornost, ale hlavně asi daleko širší diskusi a osvětu. Přemýšlím nad modelem, kterým bych to vymyslel, ale teď mě zrovna nenapadá, takže uvidíme v nastalém čase. Přesto vám děkuji za vaše připomínky a v případě, že nebudou další dotazy, budu se těšit na další setkání. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane ministře. Ještě je přihlášen pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane senátore.

Senátor Miloš Vystrčil:  Omlouvám se, že vystupuji potřetí, ale musím kvůli třem věcem, a nemyslím si, že už pan ministr musí reagovat, ale aby to tady i pro stenozáznam zaznělo.

Když jsem mluvil o udělování osvědčení, neboli certifikaci, tak jsem se ptal na to, jestli už dneska akreditační institut skutečně Úřadem pro ochranu osobních údajů by stanovil podmínky pro to, aby mohly vzniknout instituce, které dostanou od akreditačního institutu akreditaci, aby následně potom, co ji dostanou, mohly udělovat certifikát, resp. osvědčení. Takto to je. To byla otázka. Jestli už dnes podmínky máme, aby aspoň v okamžiku, kdy začne zákon platit nebo bude účinný, tak už někdo ví. Mohu se přihlásit, abych případně skutečně erudovaně, nikoliv proto, že chci dělat byznys, protože na to budu mít papír od institutu akreditačního, mohl někam přijít a říct: Vy to máte dobře nebo nemáte dobře. To byla má otázka. Jestli toto tak je nebo není. A prosím nespojovat akreditaci a někoho kdo má akreditaci s tím, že někdo má certifikát. Ten, kdo má certifikát, vůbec akreditaci mít nemusí. Protože to je tak, že ten, kdo má akreditaci, uděluje certifikát. To je první věc.

Druhá věc. Přečtu pro nás pro všechny, jak tady zmiňoval pan kolega Canov, odstavec 7 článku 83. Aniž jsou dotčeny nápravné pravomoci dozorových úřadů podle článku 58 odst. 2, může každý členský stát stanovit pravidla týkající se toho, zda a do jaké míry je možno ukládat správní pokuty orgánům veřejné moci a veřejným subjektům usazeným v daném členském státě. Rakousko to vyřešilo tak, že dalo nulu. A argumenty ministerstva vnitra, proč nemůžeme dát nulu, jsou řekněme logické, ale myslím si, že v tomto výjimečném případě bychom měli logice odolat. A ty spočívají v tom, že tvrdí, že v Rakousku obecně žádný kontrolní orgán státním institucím a veřejným institucím nedává pokuty. Protože stát platí státu, a protože to Rakušané stejným způsobem udělali i v tomto případě, protože také jde o výkon státní moci. Nebo řekněme naplňování zákona, atd. Čili tam to má logiku, protože to tak mají všude. Když tam přijde inspekce životního prostředí, do školní jídelny, zjistí problémy, tak je popíše, dá nápravní opatření, ale nedostane pokutu jídelna. Protože si stát platí státu atd. A protože to tak nemáme, když přijde hygiena nebo inspekce, tak nám dává pokuty na obcích atd., říkají, že v této linii bychom to měli dělat i v případě, že něco nebude v pořádku, v případě ochrany osobních údajů. Nejsem si úplně jistý, že v tomto případě nemůžeme být buď velmi mírní, že tam dámě nějakou symbolickou částku, a jsem si téměř jistý, že minimálně co můžeme udělat, je dvouletý, pětiletý odklad té věci. To nemusí jít. Takže neříkejte, pane ministře, že to nejde a nedávejte tam, jsem neřekl. V tom návrhu zákona je 10 milionů. Tam je to napsáno. Úředníci ministerstva vnitra, kteří psali zákon, tam napsali maximálně 10 milionů. A přitom měli ode mě dopis, kde to bylo napsáno a byla tam ukázka německého zákona, kdy je nula a dokonce jsem to z němčiny přeložil. Už nevím, co máme dělat dál, aby se něco změnilo a aby někdo začal normálně fungovat a pracovat. Takže to byla ta druhá poznámka a je to problém.

A třetí, hrozně důležitá. Teď mi to připomněla paní senátorka Wagnerová a pan senátor Valenta. Uvědomme si, že to obrovským způsobem zasahuje podnikatelskou sféru a zase zejména koho? Kdo si myslíte, že má problém se správou databází? Kdo si myslíte, že má problém? Samozřejmě malí a střední. Ti budou vyřízení. Protože když je mělká firma, tak to má evidenci a koupí software atd. A malí a střední budou vyřízení, protože zase na ně někdo může jít a zase jim může dát pokutu, asi ne 10 mil. euro, ale nějakou jinou, která je může zlikvidovat. A opravdu si myslím, že v tomto případě jsme se dostali někam, kde nikdo nechtěl, abychom byli. A měli bychom z toho hned nějaké řešení a snažit se z toho dostat ven. Já to řešení nemám, zejména pro podnikatelské subjekty nebo tzv. podniky, ono se to definuje jako podnik. To znamená každý subjekt, který vykonával hospodářskou činnost, je tam napsán. Takže tak je to uděláno a tam nějaké možnosti ani to nařízení moc nedává. To bych řekl, že je velmi důležité, aby potom tu výkonnou moc aplikovala vláda a opravdu si myslím – a teď úplně nesouhlasím s panem starostou Canovem, což se stává málokdy – že ona by měla v případě této činnosti kontrolní, která se týká ochrany osobních údajů, říci ano, ale teď byste se měli chovat velmi rozumně a přesně v duchu, co je napsáno v nařízení, že pokuta má být přiměřená. A mimochodem ona by měla být přiměřená i tomu, jak se chovala státní moc a jakým způsobem dokázala připravit podmínky pro soukromý sektor, který nás živí. A státní správa přece naprosto selhala. To je stejné, jako bych já, když jsem učil matematiku, půl roku nechodil do hodiny, nic svým dětem neříkal a pak přišel a chtěl, aby spočítaly nějaký složitý zlomek nebo nějaký integrál.

Nemůžou. Protože ten, kdo je to měl naučit, kdo je na to měl připravit, nekonal. A v takové my jsme situaci. A teď hrozí, že přestože jsme nekonali jako moc, jako exekutiva, jak budeme najednou ti, pro které jsme měli konat a kteří jsme měli připravit, šikanovat a dávat jim pokuty. To nemá žádnou logiku.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Tak děkuji, a protože pan senátor nepožadoval nějaké další odpovědi, tak rozpravu končím a poprosím pana zpravodaje, aby nám shrnul rozpravu, případně nám řekl, o čem budeme hlasovat. Prosím.

Senátor Zbyněk Linhart:  Já bych tedy shrnul velmi stručně. Vystoupilo 7 senátorů, z toho 1 třikrát, pan ministr dvakrát. Nebudu tady opakovat to, co zde zaznělo. Ten, kdo chtěl poslouchat, vnímal, takže nemusím opakovat. Jen bych chtěl poděkovat panu kolegovi Vystrčilovi za skvělou přípravu a také za výborné podání tohoto problému, tak, jak bývá u něj tradicí. Teď neposlouchá.

Chtěl bych také připomenout, že zrovna tento problém v Evropské komisi má na starosti paradoxně česká eurokomisařka Věra Jourová. Já jsem s ní také mluvil o tom problému. Tak, jak je vidět, tak možná ten původní návrh, ta myšlenka směřovala spíš k těm největším firmám, možná nadnárodním, které zpracovávají osobní údaje v IT oblasti atd. A zase to dopadlo tak, jako velmi často.

Pan ministr tedy vystoupil, některé věci objasnil, některé možná úplně ne. Tak jako s tou nemožností omezení sankcí vůči obcím. Přestože v dopise, když jsem také psal panu ministrovi o této věci, tak uvádí, že by to mělo být možné. Ale chápu, že v tom není úplně asi jasno a není v tom úplně přehled. Já doufám, že pan ministr si z této diskuze odnesl nějakou zpětnou vazbu, nějakou korekci. Tak jako jsme se snažili i dopoledne panu předsedovi vlády tady s kolegou Vystrčilem říct některé konkrétní požadavky a že na vládě ještě ten zákon upraví do té míry, než půjde do Poslanecké sněmovny, aby tam bylo maximum toho, co nám to nařízení umožňuje.

A pokud jde o usnesení a návrh usnesení tak, jak máte před sebou, tak nenavrhuji žádnou úpravu a měli bychom o něm hlasovat tak, jak ho máte před sebou. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Takže budeme hlasovat o návrhu usnesení tak, jak je předloží pánové senátoři Miloš Vystrčil a Zbyněk Linhart. Vy to máte u sebe na stolečcích nebo ve svých materiálech, takže já si vás dovolím sezvat k tomu hlasování.

V sále je přítomno 65 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 33. A já zahajuji hlasování o tomto návrhu.

Kdo je pro tento návrh, zvedne ruku, zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku, zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování, pořadové číslo 10, registrováno 66, kvorum 34. Pro návrh 59, proti nikdo. Tento návrh byl schválen.